Adriana Suska
Lovestory
Letní povídka pro Víkend MF DNES...................................................................................................... Zhoupnul se svět. Takovým tím lehkým, nenápadným způsobem jako kdybyste rozfázovali pohyb houpací sítě.
Adriana Suska
O pytlíkologii jako marketové demagogii
Začneme matematicky: Koupíte dvě jabka, dva pomeranče, tři meruňky, jeden citrón, jedno avokádo, pět bananů a česnek balený v síťce. Kolik si na to musíte vzít plastových sáčků? Správná odpověď je závislá na tom, v jakém hyper/super/megamarketu jste právě nakoupili.
Adriana Suska
Kde já bych bez tebe byla...
Tak mi to nedalo, říkala jsem, že o něm blog nenapíšu, ale nemůžu si pomoct. Nedávno jsem totiž odhalila důležitost faktoru vděčnosti a bezbřehého obdivu ve vztazích.
Adriana Suska
Zápisky ze Santiaga de Cuba (vytržené a s možným pokračováním)
„Auuu! Já jsem taková kráááááva....auuuu......“ dřepím na schodech památníku generála Macea v Santiagu de Cuba a úpím bolestí. Foťák!, prolítlo mi hlavou. Rychle ho zkontroluju a na chvilku se dostaví úleva – foťák je celej.
Adriana Suska
O americkém věšáku na banány aneb my v Evropě jsme prostě lepčí
Pokud jde o Američany, měla jsem hromadu předsudků – že jsou hloupí, nevzdělaní, jejich kulturní rozhled je ohraničen západním a východním pobřežím a tak podobně. Takže když jsem se ocitla v Řecku, paradoxně obklopená samými Američany, neměli to se mnou jednoduché. A když se do mě jeden přes mé (nebo možná právě pro ně) protiamerické kecy zamiloval, bylo zaděláno na pořádný p....r.
Adriana Suska
S mimískem běžte do prAHA
(Technická: prAHA v nadpisu blogu znamená přesně to, co si myslíte.) Porodem prý ženská ztratí půlku mozku, říká se. Tedy říkají muži, ženy, co ještě nemají děti a já....
Adriana Suska
Nejkrásnější životní zážitek...ale jděte!
„Jo, to ty celebrity toho vždycky napovídají, jaká je to krása...ale pravda je, že porod bolí...“ řekla sestřička a nebýt toho, že se mi právě střídaly stavy zvířecí nepříčetnosti a dočasného znovunabytí rozumu po třech minutách, její strohou upřímnost bych ocenila. „Vy půjdete na sál tak ve dvanáct...“ Mrkla jsem na hodiny nade dveřmi a pomyslela si: „To si musí dělat prdel...“
Adriana Suska
GPS vs PMS
GPS neboli globální polohový systém neboli jednoduše navigace nám jako třeba vynález mikrovlnky má ulehčovat život. Jenže - nad mikrovlnkou se partnerská hádka strhne málokdy, GPS v tomto směru nezklame nikdy. (Může být způsobeno i tím, že když už muži vaří, nebývá to v mikrovlné troubě.)
Adriana Suska
Diblíci aneb zelená žárlivostí
Setkání s ženou diblíkem se pravděpodobně nevyhnete. Poznáte ji okamžitě – je to ta, co se jakoby náhodou dotýká lokte vašeho partnera, zvedá k němu své nevinné oči ze své výšky 155ti centimetrů (diblík je téměř zásadně menšího vzrůstu) a jen tak mimoděk si u toho na prst natáčí své blonďaté kudrliny (diblík je v devadesátidevíti případech ze sta blond, zvláště pokud vy jste bruneta. Pokud jste blond, dost pravděpodobně narazíte na diblíka sněhurkovského typu, který sice nemá blonďaté kudrliny, ale zato má rtíky malinové barvy, které špulí jako Agáta Hanychová ve své nejlepší formě), ale hlavně, hlavně se směje úplně (úplně!) všemu, co váš pan Dokonalý vypustí z úst. (A vy žasnete, jak se ten váš silácký chlapák před diblíkem rozpouští jako led na hořáku, jak jihne – takhle jste ho ještě neviděla!).
Adriana Suska
O blbých spermiích, pomalých neuronech a nemouhoucnosti na přechodu
Možná si ze školy pamatujete, že neurony jsou nervové buňky, které přijímají, vedou, zpracovávají (to bych chtěla podtrhnout, ještě bude důležité) a odpovídají na speciální signály. Zamysleli jste se někdy nad nimi? Jestli Vám fungují? A jak fungují?
Adriana Suska
Lhát se musí, může, a tak se lže
Lhát se musí. Nikdo normální nelže rád, ale lež je společenská nutnost. Říká se jí takt, diplomacie a tak po různu, eufemismů by se našlo. A někdy je pravda dokonce nejvíce přijatelná lež.
Adriana Suska
O Páté dohodě a dalších zásadních knihách
Dlouho jsem neuměla definovat, co dělá dobrou knihu dobrou knihou, ale nedávno mi došlo, že (pominu-li základní předpoklady jako styl, jakým je kniha psána atd.) jde hlavně o to, aby se člověk v té dané knize v ten daný okamžik našel. Aby byl schopen pochopit, o čem ta kniha je, aby dokázal následovat autorovy myšlenkové pochody, sdílet je. Je to vlastně taková variace na být ve správnou chvíli na správném místě – číst tu správnou knihu ve správnou chvíli, na podobném stupni poznání s tím, kdo ji napsal.
Adriana Suska
O chlapovi, co ho nemá
„Je to v háji...On HO fakt nemá....“ Anna mi brečela už do telefonu. „To je blbost...každý HO má...“ snažila jsem se ji uklidnit, ale když jsem jí pak viděla napůl zhroucenou na lavičce na sluncem zalité Ladronce, začal ve mně hlodat červíček pochybností...
Adriana Suska
Jmenuji se Novák aneb zářný příklad mužské logiky
„Jsi Pavel Novák, jo...?“ oznámil mi spíš, než se zeptal, šibalsky na mě zamrkal a pozdravil manželku v telefonu. Nechápavě jsem zvedla obočí, které se ještě více prohnulo, když jsem ho uslyšela, jak říká: „Jsem s kolegou na večeři.......“ Najednou mi došlo, že jsem v ilegalitě.
Adriana Suska
O tablech, za blondýnu a proč nejsem týmový hráč
Vezmu to od konce - nejsem týmový hráč. V podstatě jsem přesvědčená, že týmová práce nefunguje. Dobrá, ono také záleží, co si pod tím pojmem, kdo představí. V mých představách může týmová spolupráce fungovat ještě tak, že přijde schopný leader, rozdělí týmu práci, tedy každému jednotlivci dá zadání, co, jak a do kdy má odevzdat, a k tomu dostatečnou svobodu potřebnou k vykonání úkolu. Zkrátka týmová práce ve stylu: Rozděl a panuj.
Adriana Suska
Pššššssst..
Všimli jste si, že lidí, se kterými se dá v klidu mlčet, je strašně málo? Tak schválně - kdy jste naposledy jen tak s někým mlčeli? A nemyslím tím takové to ticho, kdy už si nemáte co říct nebo mlčení, které se zvrhne v pocit trapnosti. Myslím mlčení bez pocitu, že by někdo měl něco říct. Sdílené ticho.
Adriana Suska
Nakrmená kočička, hodná kočička
Nebudu chodit kolem horké kaše a zeptám se rovnou: Taky máte pocit, že ženské chtějí sex víc než muži?
Adriana Suska
Neodírám chlapy...nejsem já pitomá?
New York, Washington, Filipíny, Austrálie, Kambodža, to je jen pár míst z těch, na která mě muži pozvali. All inclusive výlety. Kreditku bych nemusela vytahovat z kabelky.
Adriana Suska
Singl, kapl, kripl
Počátkem devadesátých let to byly homosexuálové, koncem devadesátých let bisexuálové, a teď je v módě být singl.
Adriana Suska
Dokonalost sama aneb dejte mi svátek
Taky vám doma tvrdili, že jste přirozený typ a make-up nepotřebujete? Vzpomněla jsem si na to, když jsem stála v metru naproti dvěřím a vedle mě se postavila holka, které tohle doma zjevně neříkali.
Adriana Suska
O duchovních nížinách a proč budu v přístím životě hlemýžďem
„Nechceš se mnou jet v lednu do Nepálu?“ zeptal se mě nedávno kamarád.„Do Nepálu? A co tam budeme dělat..“ zeptala jsem se prostince.
Adriana Suska
O prsaté Samanthě Fox, černém Michaelovi a polárce
Pamatujete si na dobu, kdy Michael Jackson byl ještě černý a tancoval Moon walk (měsíční chůzi) a ne Zombie walk? Kdy Madonna ještě mohla zpívat Like a virgin (Jako panna) a George Michael byl na holky? Tak to byla osmdesátá léta....
Adriana Suska
Jak jsem nepřijela na sraz blogerů v poršáku
„Tak příští týden jedeme na víkend v poršáku.“ napsal mi na Skype. To mě zarazilo. Myslela jsem, že to automaticky padlo. Tak to přece chodí, když to mezi dvěma lidmi nevyjde, ne? Zruší se naplánovaná dovolená, vrátí se půjčená cédéčka, společně koupená kočka se rozpůlí...
Adriana Suska
O kompatibilitě
Na světě je spousta nádherných ženských a i chytrých, ale aby to stálo zato musíte být kompatibilní... To platí i o chlapech.
Adriana Suska
O paradoxech, vlcích a multipacku - aneb prosím ignorujte
Jsem fanoušek paradoxů. Možná proto, že mě provázejí celý život.
| předchozí | 1 2 | další |
